Merlin Myrddin, asi 2. pol. 6. stol., legendární waleský druid, básník a prorok. Podle tradice člen družiny keltského náčelníka Gwenddolaua. V bitvě u Arfderyddu (573) v důsledku strašlivé vize zešílel (tím získal dar proroctví); žil se zvířaty ve skotských lesích (předkové Walesanů přišli ze Skotska), kde oplakával svého pána (v básních Yr Afallenau – Jabloně a Hoianau – Zdravím tě) a skrýval se před jeho nepřítelem Rhydderchem. Latinsky píšící autor Gerald de Barri (Giraldus Cambrensis) rozlišoval ve 12. stol. postavu Merlina jako proroka (tato tradice sílila od 30. let 10. stol., kdy se objevila protianglická báseň Armes Prydein – Proroctví o osudu Británie) a jako mága, který postavil Stonehenge a pomohl Utheru Pendragonovi, aby oklamal Igraine v podobě jejího manžela a zplodil s ní krále Artuše. Tato tradice, podle níž se Merlin narodil jako nadpřirozená bytost jeptišce z Carmarthenu, je dílem Geoffreyho z Monmouthu (v jeho Historia Regum Britanniae – Dějiny britských králů). Ve spise Vita Merlini (Merlinův život) se G. z Monmouthu snažil spojit tento příběh s tradičním pojetím Merlina jako proroka.

     Edward Kelly se učil lékárníkem u Anthonyho Graye. Lékárnické znalosti mu pomohly při jeho pozdější alchymistické práci. Když opustil Anglii, vstoupil v Čechách nejdříve do služeb pana Viléma z Rožmberka na doporučení dvorního alchymisty Johna Deea, který přišel do Čech několik let před ním. Vilém z Rožmberka byl těžce nemocný a léčba, kterou mu doporučil Kelley, byla velmi úspěšná. Tak se šířila jeho sláva po Českém království a donesla se až k císaři Rudolfovi II, který zatoužil mít takového alchymistu na svém dvoře.
     V Praze se objevil poprvé v roce 1584. Jeho první pokus před císařem dopadl skvěle, protože pomocí své speciální rtuti dokázal proměnit libovolný kov v čisté zlato. V jeho držení bylo i „černé nebo zemní zrcadlo“, s jehož pomocí prý mohl odposlouchávat cizí hovory a vidět na dálku. E. Kelley také fascinoval i svým zjevem. Byl vysoký, štíhlý, měl plnovous a husté dlouhé vlasy - prostě černokněžnický zjev. Dlouhé vlasy zakrývaly chybějící uši, o které přišel v rodné Anglii za padělatelství. Na žádost samotného císaře byl Kelleymu udělen inkolát, jímž byl přijat do šlechtického stavu a stal se majitelem deskových statků v Čechách. Ke svému jménu také připojil přídomek „ z Imany“ a stal se císařským radou. V roce 1590 už vlastnil tvrz Hrádek, mlýn, pivovar a dvanáct domů.
Další životní osud ho spojil s krajankou Johanou Westonovou, vdovou z Mostu. Byla to láska na první pohled, a tak se konala po měsíční známosti svatba. Paní Westonová se stala paní Kelleyovou, prodala svůj dům a své statky v Mostě a následovala svého manžela do Prahy. Zde bydleli v domě na Dobytčím trhu ( dnešní Karlovo náměstí). Narodil se jim syn Jan Adam Kelley. Oblíbenost E. Kelleyho u císařského dvora však začala pomíjet. Osudným se mu stal souboj s dvorním úředníkem Hunklerem v roce 1591, při kterém přišel dvořan o život. Souboje však byly nařízením císaře zakázány, a proto Kelley ujel k Vilému z Rožmberka, aby si zachránil život. Přesto byl zatčen a uvězněn na hradě Křivoklát. Po skoro tříletém vězení se rozhodl, že uteče. Po laně se spustil z věže, ale lano se přetrhlo a on dopadl na skálu. Roztříštěná nohamu byla amputována a nahrazena dřevěnou. Bylo rozhodnuto, že Kelley bude převezen do bezpečnějšího vězení, a tím byla cela mosteckého hradu Hněvín.
     Do nového vězení ho doprovázela i jeho žena. Prostředí mosteckého hradu i jeho okolí velmi dobře znali ze svého dřívějšího pobytu v Mostě. Kelleymu byl umožněn pohyb po celém hradě, měl možnost konat pokusy. V létě roku 1597 zde dokončil své dílo „ Tractus de lapide philosophorum“ (Pojednání o kameni mudrců), kterým chtěl oblomit císaře. Ten ho však z vězení nepropustil.
     E. Kelley se rozhodl, že uteče podruhé. Opět se rozhodl použít provazu, který mu přinesla jeho žena při jedné své návštěvě. V noci spustil provaz z věže do hradního příkopu, kde na něho čekala jeho paní a věrný sluha s koňmi. Provaz se však přetrhl, Kelley spadl do příkopu a zlomil si zdravou nohu. Hradní hejtman Baltazar ze Sebnice okamžitě vyslal na císařský dvůr posla, aby informoval císaře o útěku E.Kelleyho. Panovník mu nakonec udělil milost a vrátil mu jeho statky. Nesměl se však vrátit do rodné Anglie. Kelley neustále dlel na mosteckém hradě, kde se léčil ze zranění a údajně trpěl velkými bolestmi. Rozhodl se, že nebude dožívat život jako mrzák, a proto vypil smrtící tekutinu . Skonal 1. listopadu 1597 ve věku 42 let. Nikdo však neví, kde je jeho hrob. Traduje se pověst, že před svou smrtí proklel mostecký hrad a město Most, aby zmizely z povrchu země za příkoří, kterého se mu zde dostalo. Pravdou je, že hrad zmizel za několik desítek let a samotné město o necelých čtyřista let také.

Jefimovič Grigorij Rasputin

     Rasputin Grigorij Jefimovič, vl. jm. Novych, * asi 1872, † 30. 12. 1916, ruský mnich selského původu. V roce 1907 si jako “svatý muž“ získal přízeň carského dvora, zejm. carevny Alexandry Fjodorovny, která byla přesvědčena, že je schopen díky svým hypnotickým schopnostem uzdravit těžce nemocného následníka Alexeje (1904 – 1918). Od 1911 zasahoval prostřednictvím carevny i do státních záležitostí (zvláště od roku 1915, kdy car převzal velení armády). Jeho skandální soukromý život přispěl k diskreditaci carské rodiny v petrohradské společnosti. Za 1. světové války obviňován ze spojení s Německem; zavražděn aristokratickou opozicí.

    [Kaprfíld], David, *12.9.1956 (Metuchen, New Jersey, USA), vlastním jménem David Seth Kotkin, americký mág a ilusionista. Od dvanácti let vystupoval na místních oslavách a večírcích, brzy se stal nejmladším členem Asociace amerických kouzelníků a v šestnácti již vyučoval magii na newyorské univerzitě.
     Za svých studií na Fodhamově univerzitě účinkoval v muzikálu The Magic Man, v němž nejen zpíval a tančil, ale obstarával i všechna kouzelnická čísla. Tehdy poprvé použil umělecký pseudonym David Copperfield, podle knihy Ch.Dickense.
Po úspěchu vlastního televizního pořadu na stanici ABC v roce 1977 podepsal smlouvu se CBS. Pro tuto stanici píše, režíruje, produkuje a uvádí pořad The Magic of David Copperfield dodnes. Zde předvádí svá iluzionistická čísla, z nichž nejslavnější jsou zmizení Sochy svobody, procházení Velkou čínskou zdí či volná levitace.
     Ve svých vystoupeních využívá prvky moderních show a svůj smysl pro humor, čímž pozvedá umění magie na novou úroveň. V letech 1978 až 1992 získal řadu nominací i ocenění Emmy

© 1999 - 2006 Aleš NOVÁK